Z PROMOČNÍHO ACHIVU

Máme tu slávu za sebou. Kdybych řekla „Bylo to úžasné!“ byla by to jenom slova. Bylo to mnohem víc. Naplnění snu o smysluplné cestě za věděním, na níž se můžeme potkávat. Napříč tématy a generacemi. Témata a generace se proměnily v konkrétní tváře, které spolu s námi začaly patřit do Labyrintu. Staly se součástí našeho světa, stejně jako my toho jejich. Labyrintem procházelo celkem 320 hledačů cest. Podmínky pro získání certifikátu o úspěšném absolvování pilotního semestru Univerzity prvního věku na PedF UK splnilo celkem 21 dívek a chlapců. 4 z nich získali certifikát s červeným logem jako zvláštní pochvalu.

NEJÚSPĚNĚJŠÍ HLEDAČI LABYRINTÍCH CEST S TAMAROU A ONDŘEJEM

Foto: Karin Polcarová

LIDÉ Z LABYRINTU

PhDr. Tamara Bučková, Ph.D.; doc. PhDr. Ondřej Hník, Ph.D.; promotorka PhDr. Jana Kropáčková, Ph.D.; Mgr. Tereza Bártlová; RNDr. Boženka Čerňanská, Ph.D.

Foto: Katka Esserová

CERTIFIKÁTY O ABSOLVOVÁNÍ PILOTNÍHO SEMESTRU A MALÉ DÁREČKY

Foto: Lubomír Harrer

NEJMLADŠÍ ABSOLVENT LABYRINTU

(7 let)

Foto: Lubomír Harrer

ČTYŘI NEJLEPŠÍ,

kteří získali certifikát s červeným logem Labyrintu

Foto: Lubomír Harrer

PŘÍPITEK A LABYRINTÍ MINIPÁRTY

Foto: Lubomír Harrer

POSLEDNÍ OHLÉDNUTÍ

Foto: Lubomír Harrer

Z ACHIVU WORKSHOPOVÉHO DNE

DO WORKSHOPŮ NÁM ZBÝVAJÍ TŘI DNY…

Záhadná (prvo)čísla a jiné matematické (ré)busy. Taky se těšíte? Za pomoci strýčka Googla a tety Ekopsychologie jsme pro vás/Vás připravili zahřívací úlohu.
Na obrázku naleznete blíže (ne)definovaný počet míčků vyjadřujících (ne)poměr každodenních štrapácí a optimismu. Přidejte si Labyrint a dostanete trojčlenku i s řešením.
P.S.…

Zobrazit více

— (– cítí se natěšeně)

DO WORKSHOPŮ NÁM ZBÝVAJÍ TŘI DNY…

DO WORSHOPŮ NÁM ZBÝVAJÍ DVA DNY…
Bojová umění? Že je to postavené na hlavu? Ale NE!!! To bychom si všimli….
Zdroj: vševědoucí strejda Google

DO WORSHOPŮ NÁM ZBÝVÁ JEDEN DEN!!!
Ano, ano, ano. Já vím. Poslední workshop, který jsme ještě nepřetřásali, je o lidské kůži a ne o kůži ďábelské (viz obrázek). Jenže čerti se nám docela hodí. Život je někdy pekelně těžká věc. A jindy zase po čertech dobrá taškařice. Nemusíte se zrovna zlobit nad světem a nemusíte být non plus ultra rozčilení, abyste měli pocit, že vyletíte z kůže…
Tak tedy zítra! Těšíme se!

Díl druhý: workshopy

JDEME DO TOHO!!!
Nejprve worshopy, pak Kanada! Dnes bude hezký den! Těšíme se!!!

(Ne)komunikace

Prvočísla

Úpolové sporty

Daktyloskopie

Díl třetí: po workshopech

Ahoj lidi, co se mi honí hlavou? Nic a všechno. A nedá mi to spát. Jaký byl workshopový den? Nádherný! Stejně dokonalý jako vyčerpání, které přišlo po něm. V kombinaci s hokejem dalo takový výsledek, že jsem hooooooodně dlouho a opakovaně spala. Neprospala jsem jenom naše utkání. Kluci byli skvělí. Vždycky nemůže vyjít všechno. Labyrintí workshopový den by, pevně doufám, o medaili soutěžit mohl. Svým kolegům, kteří vedli workshopy, bych dala zlatou! A vy/Vy? Tak tedy dobrou noc či dobrý den a hlavně dobrý start do nového týdne!

Cesty přednáškové – cesty (ne vždy) trnité

Z archivu přednášky

ODĚV ŠITÝ NA MÍRU ANEB O LIDSKÉ KŮŽI

Díl první: Před přednáškou

Přednáška i worskhop Boženky Čerňanské měl původně mnohem propracovanější název: ODĚV ŠITÝ NA MÍRU ANEB ŽÁDNÝ KREJČÍ BY TO NESVEDL LÉPE! Jenže to jsme vůbec netušili, kam nás ta trocha poezie, která nikoho nezabije, dovede! A nejenom nás!

Kam zavedla novináře? K omylu. iDnes o nás napsala, že se zabýváme módou?!

Kam zavedla naši grafičku? K šílenství. Název se téměř nikam nevešel a bylo třeba neustále vymýšlet a krátit.

Kam zavedl vás/Vás? Nejprve na fb a pak do přednáškové auly!

ODPOČÍTÁVADLO K PŘEDNÁŠCE O LIDSKÉ KŮŽI ANEB ODĚV ŠITÝ NA MÍRU

Ahoj lidi, včera byl 1.MÁJ. Čas demonstrací a lásky… Možná jste z toho VYVÁZLI SE ZDRAVOU KŮŽÍ. Z čeho? Co já vím… Z protestujícího davu? Ze zapeklité situace pod rozkvetlou třešní? Možná právě tam NECHAL SVOU KŮŽI i leckdo z vás/Vás. A jak to je se mnou? Někdy svou KŮŽI NOSÍM NA TRH. A lacino JI NEPRODÁM. Emotikona smile

DO PŘEDNÁŠKY ZBÝVAJÍ TŘI DNY…

ODPOČÍTÁVADLO K PŘEDNÁŠCE O LIDSKÉ KŮŽI ANEB ODĚV ŠITÝ NA MÍRU

Ahoj lidi, dneska a zítra máme (v Praze a jejím okolí) jaro, pozítří léto. Kdo nestihl líbání v prvomájovém deštíku, má šanci realizovat se v poněkud lepším počasí. Dala jsem si tu práci a zkusila najít genderově laděné citáty. Zatímco negativní či obojaké stránky kůže se dají vztáhnout na muže i ženy, KRÁSA, jako fenomén veskrze pozitivní, je spojována téměř jen se ženami.

„Láska ženy proměňuje tělo ženy z kůže a tuku v hedvábí.“ (André Breton)
„Být krásná pro mě znamená cítit se ve své kůži.“ (Tuto myšlenku ženám přiřkl Henry Havelock Ellis)

DO PŘEDNÁŠKY ZBÝVAJÍ DVA DNY…

ODPOČÍTÁVADLO K PŘEDNÁŠCE O LIDSKÉ KŮŽI ANEB ODĚV ŠITÝ NA MÍRU
Lidé jsou různé… bytosti. A vůbec to není tak, jak nám to předhazuje jedno sarkastické rčení. Že jsou **** a ******. Jen mají různou kůži. Tak třeba: Někteří lidé mají tak tlustou kůži, že ani nepotřebují páteř. (Gwyneth Paltrow) Nebo: Je to chodící encyklopedie vázaná do oslí kůže. (Konrad Adenauer) A nakonec: Kde není lví kůže, třeba se obléct do liščí.(Wiesław Brudziński).

DO PŘEDNÁŠKY NÁM ZBÝVÁ JEDEN DEN…

— (– cítí se pobaveně)

ODPOČÍTÁVADLO K PŘEDNÁŠCE O LIDSKÉ KŮŽI ANEB ODĚV ŠITÝ NA MÍRU

Ahoj lidi, těším se, že se dneska odpoledne možná potkáme. Na přednášce. Bude ZATRACENĚ DOBRÁ. Víc než „jen“ ZATRACENĚ DOBRÁ. Už teď mi naskakuje HUSÍ KŮŽE!!!

DO PŘEDNÁŠKY NÁM ZBÝVÁ UŽ JEN PÁR HODIN!!!

— (– cítí se natěšeně)

Dlužno podotknout, že nálada v týmu Labyrintu byla silně kolísavá. Totiž nálada byla dobrá, jen cesty, kterými jsme se v bludišti ubíraly byly hooooodněěěě obtíííííííížnéééé. Nejenom našim hledačům byly přichystány nástrahy. Zkoušky čekaly i nás a přišly právě v tuto dobu:

„Zásadní otázkou je finanční podpora projektu… Tento semestr doběhne podle plánu. Ale co s vámi (rozuměj s Labyrintem věd(ění) dál?“

Auvajs, auvajs, auvajs… Přijdou časy nelehké… S tím jsme sice počítali, ale v horizontu následujícího kalendářního roku. Ne v horizontu letních prázdnin…

Náladu nám zvedly náladu Lidové noviny. Dlouhatánský a krásný článek o Labyrintu, který napsala paní redaktorka Lenka Poláková (můžete si jej přečíst na stránce NAPSALI O NÁS), pohladil na duši a na těle. Fungoval jako záchranné lano. Doslova a do písmene.

Během jednoho týdne narostl počet přihlášek o 30%. Na přednášku se dokonce přihlásila i malotřídní škola z Lačnova na Svitavsku, která jela do Prahy na školní výlet a termín výletu zvolila tak, aby se mohla účast i přednášky o kůži! Na světě bylo zase dobře.

Díl druhý: O přednášce

Co k tomu dodat? Podívejte se sami!

Díl třetí: Po přednášce

PO PŘEDNÁŠCE POPRVÉ…

Ahoj lidi, včera to bylo skvělé! Měli jsme připravených 60 hand outů. Došly asi 15 minut před začátkem přednášky a stále přicházeli noví lidičkové. Junioři, i ti starší. Ať již rodiče nebo učitelé. Představte si! Výletnické putování Prahou s námi zakončila malotřídní škola z Lačnova, což, páni kluci, až někde u Svitav!
Nakonec se nás sešlo kolem STOVKY!!! A jaký z toho máme pocit? Máme se dobře. Víc než dobře. Móóóóóóc fajn.

— (– cítí se spokojeně)

PO PŘEDNÁŠCE PODRUHÉ…

Lidi, do jednoho komentáře se prostě nedá nacpat všechno! Takže: Víte, že každý z nás má 200 řas a ty že se nám každé dva roky vymění? Všechny? A taky vám/Vám maminka říkala, že když když zavřete oči, a budete si s řasou, která vám/Vám právě vypadla, přitlačenou prstíkem v krajině kolem srdíčka, něco přát, že se to vyplní? A víte kolik je to přání? Tak já se tedy pro Labyrint přeju…. Ne,ne,ne! Všechno je jinak. Přání musí zůstat nevyslovené. Pěkně schované. Na tajném místě. V duši. Jinak se nesplní… Prý…

PO PŘEDNÁŠCE POTŘETÍ…

Jó, lidi, z toho, jak čas letí, mi docela normálně naskakuje husí kůže. Mha přede mnou, mha za mnou a hurá na přípravu workshopů!!!

Cesty přednáškové – cesty (ne vždy) trnité

Z archivu přednášky

BOJOVÉ SPORTY A BOJOVÁ UMĚNÍ

Díl první: Před přednáškou

ODPOČÍTÁVADLO: Do přednášky zbývá 22 dní

Každý sport je boj o medaile. A vlastně nejenom sport a nejde tu vždycky jenom o medaile. Někdy i o něco víc. Třeba o život.
Takže: Začneme s číslem DVA A DVACET a hokejem. Já vím, že statistika je přesná věda o nepřených číslech,
ALE: když se hraje na čtyři útočné řady (3 útočníci + 2 obránci) a připočítáme-li k tomu 2 brankářě, máme tu DVAADVACÍTKU s tím, že jsme se nevěnovali pozornost náhradníkům a trenér už šel
zcela mimo nás.
To je ale nespravedlnost! Kdepak, to je sport!

ODPOČÍTÁVADLO: Do přednášky zbývá 11 dní

„Byl jednou jeden chudý chalupník, jmenoval se Klapzuba, a ten měl JEDENÁCT synů. Ve své chudobě nevěděl co s nimi, a tak z nich udělal fotbalové mužstvo. U chalupy měl pěkný, rovný kousek loučky, z té udělal hřiště, prodal kozu, koupi za to dva míče a kluci začali trénovat. ..“.
(Eduard Bass: Klapzubova jedenáctka.Praha: ČS 1959, strana 7)

Postupem času si Klapzubova JEDENÁCKA získala respekt a slávu. Domů do Dolních Bukviček si přivezla i titul mistrů světa. Co si ze sportovně zaměřené přednášky přinesete domů asi vy/Vy?
Ne jeden literární kritik napsal, že s menší dávkou humoru by Klapzubova jedenáctka jako román pro malé i velké čtenáře nikdy nedosáhl takového úspěchu. Že Eduard Bass, stejně jako Klapzuba,
poznával svět rozumem a chápal jej srdcem. Bez toho by to nebylo ono.

ODPOČÍTÁVADLO: Do přednášky zbývá 7 dní

SEDMIČKA je ve sportovním slangu výrazem pro trestný hod ze vzdálenosti sedmi metrů. Házenou vymyslil dánský učitel Holger Nielsen v roce 1898 jako hru pro ŠEST hráčů a brankáře. První pravidla vyšla v roce 1906. Na OH se házená objevila poprvé v roce 1936 v Berlíně. Zvláštní kapitolu v její historii sehrála i česká Národní házená. Házenkářskou mocností současnosti jsou např. Německo nebo Chorvatsko. Je to tvrdý a rychlý sport. Míč hozený českým hráčem Filipem Jíchou létá umí létat rychlostí 120 km/h. To sice není rychlost sedmičkového hodu, ale i tak bych v bráně stát nechtěla. Házenou jsem hrála tři roky na gymnáziu a pak pak jsem se s ní znovu potkala v dospělosti. Jako fanynka. Sportovní prestiž si buduji jako pančelka a pseudohráč neexistujícího týmu. Občas neodolám a po předchozím varování si křídou tu a tam na někoho hodím pozitivně
laděnou sedmičku…

ODPOČÍTÁVADLO: Do přednášky zbývají 4 dny

ČTYŘI jsou DVA x DVA (DVA x DVĚ) anebo ještě jinak. Jak jinak? DVAKRÁT ON a ONA nebo naopak: ONA a ON. Nebo to může být ještě jinak. Sakra! Slovní výčet se může jevit jako složitý, nicméně skutečnost je prostá. Většinou se jedná o raketové sporty, z nichž má nejdelší historii a největší popularitu TENIS. Nejstarší doklady o tomto sportu nás dovedou až do r. 1592, v němž byla poprvé zaznamenána pravidla hry PAUME. Bylo to ve Francii. Pravidly této hry se o několik století později inspiroval Angličan Walter Clopton Wingfield.
V r. 1875 si nechal patentovat hru s názvem tenis. První mistrovství se v tenise konalo ve Wimbledonu v červenci roku 1877. Řečí tenisu je angličtina. Všimli jste si, jak obtížná je situace českých týmů, když se podiví nad vyhlášením autu? Člověk vykřikne FAAAKT, JO?!? a rozhodčí slyší F**K YOU? A pak? Sankce! Za vulgárnost! Zatracená multikulti! Je úplně všude! I ve sportu!

ODPOČÍTÁVADLO: Do přednášky zbývají 2 dny

DVA? DVĚ?
Jste spolu na laně. A jeden drží druhého.

ODPOČÍTÁVADLO: Do přednášky zbývá 1 den

JEDEN, JEDNA, JEDNO…
Muž, žena, dítě. Každý pěkně sám za sebe. Tak třeba lyže. Letošní Velikonoce byly chladnější než Vánoce. A byly (jak všichni doufáme!) i příležitostí pro poslední pořádnou lyžovačku! Alespoň v tomto roce…
Všimli jste si, kolik PRAVIDEL PLATNÝCH NA SNĚHU lze přenést někam úplně jinam?
Zapomeňte na strach a nikdy nejezděte od lesa k lesu. Jízda traverzem je jeden z nejspolehlivější způsobů, jak se nechat srazit někým, kdo chtěl být rychlejší než vy/Vy.
Oblouky vyjíždějte na krásu a užijte si jejich zrychlení! Emotikona gasp Nesekejte patky a nestříkejte sníh do očí těm, kteří jedou za vámi/Vámi!
Když stojíte nad hankem, najděte si cestu! Bude vám/Vám stačit metr sněhu lemující les. Seskákejte ten hank pěkně kolmo dolů! Brzdivý oblouk je taky metoda!

Tak tedy: HURÁ DOLŮ!!!

Díl druhý: O přednášce

Venku konečně uhodilo jaro. Přesto jsme se sešli, abychom si poseděli v aule na kus řeči o tématu, který je obzvášť aktuální. Proč? Protože bojová umění jsou dneska tak trochu módní záležitostí. „Umět kopnou“ znamená „být in“. Jak se to stalo?

Svůj díl na tom má až příliš velký počet akčních filmů, které efektně kombinují detektivní zápletky a ne malou dávku násilí, a které se divácky dost často pouze „konzunují.“

Už jste objevili, že tělo a duše jedno jsou? Že bojová umění mají co dělat s životní filozofií? Že jejich úkolem bylo chránit?

(Autorkami fotografií č. 1 a 4 je Kristýna Kočová, snímky č. 2 a 3 nafotila Karin Polcarová. Děkujeme za přeposlání.)

Díl třetí: Po přednášce

Jaro už je nezvratné a to je prima. Čerpáme sílu a energii ze slunce a po týdnu sladkého odpočinku se pouštíme do organizování poslední přednášky tohoto semestru.

Probíráme se příchozí poštou a máme radost z toho, že nám chodí první dotazy týkající se certifikátů. A najednou přijde mail: „To myslíte vážně? To mají naše děti sedět v aule, když je venku pěkně? K čemu jsou bojové sporty jako přednáška?“

Jo,jo,jo. To všechno může být. Za každou zpětnou vazbu jsme rádi a víme, že nás každý nemůže chválit. Bojové sporty jsou i o sebekázni, vytrvalosti a síle zvládat překážky. Zvládneme to.

Cesty přednáškové – cesty (ne vždy) trnité

Z archivu přednášky

ZÁHADNÁ PRVOČÍSLA

VŠECHNO JE PŘIPRAVENO. JEN MÁME STÁLE PROBLÉM S TÍM, TROŠKU NÁM DĚLÁ STAROSTI, ŽE DRUHÁ PŘEDNÁŠKA SPADLA DO TÝDNE, KDY MÁ PŮLKA PRAHY PRÁZDNINY. NA DRUHOU STRANU OSTŘE VNÍMÁME FAKT, ŽE NE VŠICHNI MOHOU NA PRÁZDNINY ODJET TŘEBA NA HORY… O TO VÍCE SI LÁMEME HLAVU NAD TÍM, JAK SE ZVIDITELNIT A PRORAZIT DO MÉDIÍ. TÍMTO PROBLÉMEM SE INSPIROVALO I ODPOČÍTÁVADLO PŘEDNÁŠKY…

Díl první: PŘED PŘEDNÁŠKOU

Odpočítávadlo k Zahádným prvočíslům

ZBÝVÁ NÁM 13 a pak 12 DNÍ….

V noci jsem otevřela svou TŘINÁCTOU KOMNATU. Ocitla jsem se městě, kam se ve snu dostanu vždycky, když něco naléhavého řeším. Teď třeba PR ZÁHADNÝCH PRVOČÍSEL. Město je plné historických budov, věží a tramvajových kolejí. Náměstí a pasáží, které vedou do kopce. Automaticky skočím do přijíždějící tramvaje, aniž bych pomyslela na to, jestli mám vůbec lístek. Za zády vnímám přítomnost „kluka“, který nastoupil se mnou. Neurčitá věková kategorie, afrovlasy, ztělesněný neklid. I já jsem neklidná. I když nevypadá, tuším v něm revizora. Mám před sebou jen dvě stanice. Jednu už vlastně za sebou. „Dobrý den, Vaši jízdenku, prosím.“ Z peněženky jich vytahuji DVANÁCT. DO TUCTU.

Pokračování příště…

ZBÝVÁ NÁM 11 DNÍ….

Vystoupíme z tramvaje a ta okamžitě zmizí. Snažím se zvládnout třas i slzy, které se derou do očí. Ale on vůbec nechce jízdenku. Mám pocit, že mě chce pevně chytit za paži, abych neztratila směr. Nic neříká. Nemusí. Vím, že se musím vrátit. Nechci tam, ale nic jiného mi nezbývá. Mrtvé město. A pak ta ulice. A pak ten dům. Se zvláštním znamením. Dávám se na cestu a hledám TO číslo: JEDENÁCT…

Pokračování příště…

ZBÝVÁ NÁM 10 DNÍ…

Číslo JEDENÁCT je šedá kamenná stavba ze šestnáctého století. Okna v ní zejí prázdnotou.Těžké klepadlo ze staré mosazi kontrastuje s nablyštěnou rádoby zlatou deskou. Soupisem DESETI firem schopných zaplatit si tuto adresu. Pod kůži se mi vetře ČAS. Čas jako faktor potvrzující krásu historie. Čas jako faktor určující pragmaticky poroučivé TEĎ. Zvedám oči k domovnímu znamení. Je na něm straka s ukradenou hodinovou ručičkou v zobáku. Odhodlaně se zaculím do kamery střežící vchod a zazvoním. „Media Time, prosím.“ „Tady Tnirybal. Z Labyrintu věd(ění). Mám domluvenou schůzku s…“

Pokračování příště

ZBÝVÁ NÁM 9 DNÍ…

„Tnirybal, Tnirybal…. velmi zvláštní jméno. Paní nebo slečna?“ Alex DEVÁTÝ, z boží vůle král? Ne. Jen mediální magnát, jehož portrét doplňuje DĚVĚT zasklených certifikátu o způsobilosti mediálně prosadit i to neprosaditelné. „Tak co pro Vás mohu udělat?“ zeptá se přiměřeně ostře. Nečeká na odpověď a pokračuje: „Koukněme se na to z pohledu byznysu. Co je na Labyrintu zajímavého? Dejme tomu, že jsem od Vás dosud žádnou poštu nečetl a o projektu nic nevím. Nemám víc než šesedát vteřin. Pokud mě tu za tu dobu dostatečně nezaujmete, smůla. Takže?“
Vystupuji z vlastního těla a vidím sama sebe v podobě světelného letokruhu. Uprostřed žhavé srdce. Letokruhy z křehkého skla. „Nezajímavé. Z pohledu charismatické aury výborné. Z pohledu médií málo akční. Malá cílová skupina.“ Vzdálenost mezi čarami se v kresbě smršťuje a natahuje podle vynaloženého úsilí a potu. Podle ztracených sil. „Dál.“
Blesk. Potřebuji přesvědčit opravdu každého? S letokruhem třeskutě praská i první certifikát

Pokračování příště…

ZBÝVÁ NÁM 8 DNÍ…

OSM certifikátů se na mě stále ještě smálo ze dni. Alex Devátý, který se dobrovolně postavi do role mediáního Alexandra Velikého, se najednou chytil za srdce a svalil se do konferenčího křesílka.
Přivolaný lékař už jen konstatoval smrt. Infarkt v důsledku… pravděpodobného přepracování, nezdravého životního stylu a vyčerpání organismu.
Zamilovaná sekretářka koukala jako vrah. Chvíli na doktora a chvíli na mě. Nakonec vytočila kriminálku.

Pokračování příště…

ZBÝVÁ NÁM 7, 6 a pak už jen 5 DNÍ…

„Snaha o vydírání s následkem smrti!“ Hystericky ječela sekretářka.
„Myslíte nepřiměřený nátlak za účelem zviditelnění projektu? Směsné.“
To musel chtě něchtě uznat i vrchni inspektor SEPTEM. Vítězslav Septem. Usmál se a tiše pravil: „Jestli to nebyla přirozená smrt, přijdu na to.“
Nechal mě podepsat ŠEST nejrůznějších lejster s tím, že se v PĚT odpoledne uvidíme u něho na komisařství. Pak mě milostivě propustil.
Na ulici mi předloktí usedla beruška. Ve městě. Kde se tam vzala, nechápu. „Do nebíčka nebo do peklíčka?“ Fouknu jí do křídel a ona uletí…

Pokračování příště…

UŽ NÁM NEZBÝVÁ ANI JEDEN DEN!!!

„Kávu?“ Přátelský tón Vítka Septema mě neoklame. „Prvočísla, prvočísla… Jedno mám dokonce ve jméně. A začátek výslechu jsem stanovil na PĚT hodin. Zajímavé, že?“
Tvářím se, že nevím, že v mezičase ČTYŘI detektivové prohledávají kontaktní centrum LABYRINTU VĚD(ĚNÍ) v domnění, že najdou něco, čím by podložili náš nátlak na medializaci přednášky a následný infarkt vlastníka novinářského impéria.
Mám chuť začít odpočívat: TŘI, DVA, JEDNA… BUM!!!
„Zdá se, že Alexe Devátého opravdu zabila programová touha věnovat se skandálům, neštěstím a násilí.“
Nereaguji. Zabila ho životní programové úsilí NECHTÍT NIC VĚDĚT O TOM, CO ZDÁNLIVĚ NEMŮŽE VYUŽÍT. K čemu by mu byla ZÁHADNÁ PRVOČÍSLA?
TEREZA BÁRTLOVÁ BY MU TO VYSVĚTLILA. DNESKA!

Díl druhý: PŘEDNÁŠKA

(fotografie Kristýny Kočové a Karin Polcarové)

(

Přednášku zahájil doc. Ondřej Hník, Ph.D. Onřej je spolu s Tamarou SRDCEM LABYRINTU a účástníci přednášky se tak mohli seznámit s dalším důležitým členem týmu.

Většina teenagerů přišla sama, avšak ne málo se jich s sebou mělo i „garde“ z řad dospělých. Byli jsme moc rádi, protože máme rádi „sdílení“ napříč tématy i generacemi…

Někteří pojali návštěvu přednášky jsou součást odpoleního rodinného programu, jako školní či třídní nevšední populárně naučný zážitek. Přišli i tací, kteří řadu let pracovali s dětmi nebo mládeži a momentálně jim to chybí….

Přednášku o prvočíslech Tereza zahalila do napívavé atmosféry filmu „Kostka“. Skupina vězňů je zde uvězněna v prostou, který má tvar kostky. Do všech šesti stěn „cely“ jsou zabudována dvířka, kterými je možné uniknout. Jsou označena číselnými kódy. Jde o to kódy „rozlousknout“ a přijít na to, která cesta je bezpečná. Dvířka označená provčíslem vedou do pasti. Kdo chce přežít a dostat se na svobodu, musí najít únikovou chodbu bez prvočísla…

Všichni se naučili řadu praktických postupů týkajících se násobků a dělitenosti, které se hodí každý den. Navíc se dozvěděli i leccos o historii a dnešním stavu výzkumu prvočísel.

Pracovali maximálně soustředěně.

Postupem času byl film „Kostka“ méně a méně záhadný a problematika prvočísel jednodušší a jednodušší. To, na co hollywoodští tvůrci potřebovali více než 90 minut a vystudovaného matematika k tomu, zvládli náštěvníci labyrintí přednášky během necelé hodiny.

Přednášky se účastnilo 65 chlapců a dívek cílové věkové kategorie (mezi 10 a 15 lety) a asi 20 dospělých. Začíná být znát, že se Labyrint otevírá všem a to je dobře. Když si spočítáte prsty na jedné ruce a znásobíte je deseti, dostanete věkové rozpětí mezi nejmladším a nejstarším účastníkem přednášky.

Díl třetí: PO PŘEDNÁŠCE

V JAKÉM STAVU MŮŽE BÝT ČLOVĚK PO PŘEDNÁŠCE…?V NORMÁLNÍM? NE, TENTOKRÁT VE STAVU NEČEKANÉM!!!!!!!!!!

Po závěrečném potlesku se okolo přednášející TEREZY BÁRTLOVÉ, která se vědecky zabývá oborem rekreační matematika, vytvořil chumel teenagerů čekajících na bonusový příklad či jen povzbuzující slovo. Hrstka dospělých, ať už se rekrutovala z řad učitelů, rodičů nebo fanoušků práce s dětmi, nevěřila svým očím. Tereza taky ne.

„Dáte mi na sebe mail?“ Ptá se dívčina.

„To víš, že jo.“

„Nechci ho pro sebe. moje maminka je ředitelkou gymnázia a hledá přesně takové lidi jako jste Vy.“

Ruka s tužkou se Tereze zarazí.

„Já jí ho dám a na už se s Vámi spojí.“

Tereza bere lísteček a chce pokračovat v psaní.

„Není třeba,“ říká s přehledem dívčina a vytahuje z batůžku tablet. „Já si Vás uložím.“

………

POST SCRIPTUM (NEJEN) PRO DOSPĚLÁKY aneb NA NÁHODY NEVĚŘÍM….

Asi tři dny po přednášce se mi dostala do roky knížka Petera Høega „Cit slečny Snillypro sníh“. Severská literatura. Skvělá detektivka, která navíc hodně vypráví o Dánsku, Grónsku, sněhu, ledu a matematice…

… „Víš, co je základem matematiky? Čísla. Kdyby se mě někdo zeptal, co mě činí opravdu šťastnou, odpvěděla bych: Čísla. Sníh a led a čísla. A víš proč?“ …[…]…

„Protože číselná soustava je jako lidský život. Pro začátek má člověk přirozená čísla. Ta jsou celá a kadná, čísla malého dítěte. Ale lidské vědomí expanduje. Dítě objevuje touhu, a víš, co je v matematice výrazem touhy? …[…]…

Záporná čísla. Jsou vyjádřením pocitu, že člověku něco chybí. A vědomí se stále rozšiřuje a roste a dítě objevuje mezery, mezi kameny, mezi mechy na kamenech, mezi lidmi. A mezi čísly. A víš k čemu dojde? Ke zlomkům. Celá čísla plus zlomky, to jsou racionální čísla. Ale vědomí jde dál. Chce překročit hranice rozumu. A přidává operaci tak absurdní jako odmocňování. A má racionální čísla. …[…]…

To je svým způsobem šílenství. Protože iracionální čísla jsou nekonečná. Nedají se napsat. Nutí vědomí do prostoru bez hranic. A když člověk přidá iracionální čísla k racionálním, má čísa reálná. …[…]…

Ale tím to nekončí. Nekončí to nikdy. Protože teď hned rozšíříme reálná čísla o čísla imaginární, o druhé odmocniny záporných čísel. Tahle čísla si neumíme představit, normální vědomí je nedokáže obsáhnout. A když přidáme imaginární čísla k reálným, máme komplexní číselnou soustavu. Teprve v té lze dostatečně objasnit, jak se tvoří ledové krystaly. Je to otevřená krajina. Jako obzory. Člověk se k nim vydá a ony se nesutále posouvají. To je Grónsko, to je to, bez čeho nemůžu být. …[…]…

Høeg, P. Cit slečny Smilly pro sníh. Praha: Argo, 2013. Překlad Robert Novotný. ISBN 978-80-257-0913-9. Str. 105 - 106.

Cesty přednáškové – cesty (ne vždy) trnité

Z archivu přednášky

JAK SPOLU (NE)KOMUNIKOVAT

3.2.2015

VŠECHNO JE PŘIPRAVENO. TÉMATA JSOU DANÁ, OBSAH JASNÝ, PODKLADY HOTOVÉ. ALE JAK DOSTAT LABYRINT MEZI LIDI? JAK JE OSLOVIT HNED PRVNÍ PŘEDNÁŠKOU?

Díl první napsaný v jedné várce a rovnou načisto

Bojovali jsme s PR jak s větrnými mlýny a jsme moc rádi, že jsme dopadli dobře.
Tušili jsme, že může být problém oslovit média a chtít prosadit reklamu, když „prodáváme“ něco, co nevydělává. Sice máme na dresu jednu z nejlepších firem světa (UK), ale pořád jsme jen chudá akademická Popelka. Navíc nám jde o práci s dětmi a o vzdělání k tomu. K žádnému zločinu u nás zatím (☺) nedošlo (a jistě ani nedojde ☻), takže se asi jen těžko staneme senzací.
Nakonec nám pomohl dobrý timing a nová strategie. Na poslední chvíli jsme získali vlastní PR managerku a shodou náhod, v den startu Labyrintu, o nás vyšel první informativní článeček v příloze LN Akademie. Super. Navíc jsem nic neponechali náhodě. Bylo nás bylo hodně. Mravenečků, kteří drobnými, ale vytrvalými a překvapivě účinnými krůčky metou cestičky. Dobré zprávy o tom, že se Labyrint 3.2.2015 skutečně rozběhne, jsme rozeslali tichou poštou.

Díl druhý napsaný ve dvou krocích

První krok

Do slov se oblékáme jako do oblečků. Na den D jsem si koupila šedý kostýmek. Jak pro právničku. Kdyby si někdo příliš troufal, smetu ho aurou apelu jak platným paragrafem: chceme nabídnou netradiční cestu za poznáním. Cestu, kterou s mládeží mohou sdílet i ti o něco starší.

Druhý krok

Velká aula je ze třetiny zaplněná. Tak nějak příjemně. Dostatek místa, dostatek vzduchu. Přišlo 70 teenagerů a 20 dospělých. Lidovky, iDNES a ČT 1. „Budete si zvát děti k tabuli? Chtěli bychom nějakou akci.“

Přednášku začínám průpovídkou o tom, že šaty, slova i řeč těla jsou tři věci, které „dělají“ člověka. Shazuji upnuté sako. Tématem NE KOMUNIKACE hodlám protančit s maximálním nasazením i elegancí. S takovou akčností, jakou mi akademická půda dovoluje. Jak by (ne)řekl klasik: „Tady je voda a tady je kamení. Jinudy není možná…“

Díl třetí a jak jinak, nežli na třikrát….

Poprvé: Otočka (nejen) taneční

Jaké to bylo? Velké. 60 slidů na 60 minut + minutý filmový šot. Na čtyřech slidech relaxační parafráze na hru Chcete být milionářem?, která se zaměřila na média a mediální komunikaci. Dala jsem to.

Podruhé: „Když nevíš, co, toč se. Hlavně se nesmíš zastavit!

Trenérský výrok, který jsem slyšela v krasobruslení. Na tanečním parketě se navíc říká: „Nezapomeň, že choreografii nikdo nezná. A úsměv schová chybu.“
Žádné chyby jsem si nebyla vědoma. Přesto jsem se při závěrečném focení sakra musela hlídat, abych se na fotografa suverénně usmívala, a abych nějakým gestem nenaznačila obrannou pozici. Přednášku místy komentoval amně bylo jasné, že komunikaci i médiím rozumí. Byla jsem tak hotová, že jsem si – i přes chválu lidí, kteří mě po přednášce obklopili – neuměla zodpovědět klíčovou otázku: Dobrý? Víc než dobrý?

Potřetí: Děkujeme všem, kteří nás podpořili

4.2.2015 otevírám včerejší iDNES . Díky médiím jsem pustila jsem se do boření mýtů. iDNES o mě napsala, že jsem rozverná profesorka germanistiky. Toho si vážím. Němčinářky jsou prý hned po fyzikářkách ty nejošklivější, nejzarputilejší a nejkonzervativnější. Označení profesorka v tomto případě mělo evokovat střední školy a ne univerzitu, což je v pořádku. (Viz aktualizované znění článku V deseti na univerzitu, popisek páté fotografie)
Škoda, že nám v článku vysublimovala podstatná část účastníků. Ale to nevadí. Hlavně, že tam byli.
Také si dovolujeme ubezpečit všechny, kteří se přihlásili na přednášku a workshop ODĚV ŠITÝ NA MÍRU, že se opravdu jedná o téma LIDSKÁ KŮŽE a ne o módní návrhářství.
Přesto přeze všechno: Jsme moc rádi, že jsme díky vám/Vám všem, probudili Labyrint k životu a dali mu konkrétní tvář. Děkujeme Lidovým novinám a iDNES za mediální podporu. Těšíme se na slíbený článek, který má vyjít opět v Akademii LN, i na natáčení workshopů Českou televizí. Hlavní je, že se o nás ví. A nikdo, nikdo nemůže říct, že po nás neštěkl ani pes. ☺

Lidové noviny, příloha Akademie, 3.2.2015

idnes, 3.2.2015

http://zpravy.idnes.cz/akademici-prednaskami-lakaji-deti-na-vysokou-f33-/domaci.aspx?c=A150203_165109_domaci_zt

Z DENÍKU PŘEDNÁŠEJÍCÍCH

aneb ODPOČÍTÁVADLO PRVNÍ PŘEDNÁŠKY

(citováno z fb Labyrintu Vědění, autorka Tamara Bučková)

Sedm dní do startu Labyrintu, sedm dní před konáním první přednášky

Ahoj lidi,
máme SEDM dní do startu. Sedmička je číslem naplnění i změny. Tak uvidíme. Najdete-li cestu k nám, do Labyrintu, pak ji jistě najdete i ven. Zabloudit vás nenecháme!

Šest dní do startu Labyrintu, šest dní před konáním první přednášky

Dneska už jen ŠEST dní. Šestka je pekelné číslo. A peklo je odjakživa nejdokonalejší na zemi. Ať už se podíváme zpátky (včerejší den jasně připomněl Adenaurovo „Nach Auschwitz kann man keine Gedichte schreiben…“), nebo ať už se vrátíme jen o pár dní zpátky („Je suis Charlie“).
Peklo nám může připravit historie. Prostě spadneme do doby, která je hodně, ale hodně zlá, a zlo je více děsivou skutečností než pouhou nikoliv matematickou proměnnou. Nebo si peklo uděláme sami. Klidně z vlastní vůle. Hloupostmi počínaje a principy konče. Pak je ta proměnná dokonce teoreticky zvládnutelná. JAK SPOLU (NE)KOMUNIKOVAT… Téma první labyrintí přednášky…
Rychle zkontroluji, kolik přihlášek včera přibylo. Srovnávám jejich počet s počtem míst ve velké aule a říkám si: ´Nemusí pršet, stačí, když kape.´ Vlastně jsem docela ráda, že jsme natolik nezajímaví, že nepřitahujeme zájem té nejširší veřejnosti. A ani médií. Však ti, které zajímáme, už vědí, jak a co poslat dál…

Pět dní do startu Labyrintu, pět dní před konáním první přednášky

Ahoj lidi,
tak tedy PĚT dní.
Ty máš za PĚT a ty za JEDNA. To je BÍLÉ a tohle ČERNÉ. To je BLBEC a tohle GÉNIUS. Dva extrémní šuplíčky, do nichž si často ukládáme a do nichž jsme často ukládáni. Do nichž se sami zamykáme nebo necháváme zamykat. Neměli byste KLÍČ?

Čtyři dny do startu Labyrintu, čtyři dny před konáním první přednášky

Věřte nevěřte,
ale tenkrát tam byli všichni. A hádali se, který z nich otevře Labyrint. Kdo? No prostě všichni. Od PRVNÍHO LEDNA až do JEDNATŘICÁTÉHO PROSINCE. A každý, přísahám každý, chtěl, aby to byl právě on. „NEUMÍTE SPOLU KOMUNIKOVAT?“ Rozčílil se ROK 2015 a všechny je naházel do losovacího bubnu. Zatočil, hmátl do něj svou dlouhou číselnou rukou a vytáhl pořadí od čtvrtého místa výš. Dnešek, TŘICÁTÝ LEDEN, získal bramborovou medaili. Tak tedy: už za ČTYŘI DNY…

Tři dny do startu Labyrintu, tři dny před konáním první přednášky

Číslo TŘI hraje důležitou roli ve všech náboženstvích jako symbol jednoty a různosti. Např. v křesťanství představuje jednotu tří osob (TROJICI) jako trojjedinou podobu Boha. Křesťanství má rovněž tři ctnosti (NADĚJI, VÍRU A LÁSKU). Číslo TŘI si z knihy knih půjčily i pohádky. Od všeho okusíš TŘIKRÁT: TOHO DOBRÉHO I ZLÉHO. Do startu zbývají TŘI dny. A když zapomeneme na Hanse Christiana Andersena, dopadne to jako v pohádkách: DOBŘE (t.j. lépe než za TŘI). :)))

Dva dny do startu Labyrintu, dva dny před konáním první přednášky

DVOJKA evokuje představu MUŽŮ Z MARSU a ŽEN Z VENUŠE. Sex v rámci studijní koncentrace vynecháme. Ale dejme tomu, že jsme všichni chlapi, můžeme dělat jen jednu věc a potřebujeme plán. Tak tedy ZAPRVÉ: ještě skoro celé dvě hodiny je neděle, ta je od slova nedělat, a tak si to užijeme. ZADRUHÉ: A pak už se jen vyspíme a budeme ladit formu. Budeme mít POSLEDNÍ DEN PŘED STARTEM!

Jeden den do startu Labyrintu, poslední den před první přednáškou

TŘI - DVA - JEDNA… START!!! Každý v životě jedeme svůj závod. Měříme síly s druhými. Posunujeme vlastní hranice. Těšíme se do cíle. Tamara je závodníkem, který v sobě má hnací motor typu atomovky. Je to naše JEDNIČKA! Ať dopadne start Labyrintu taky na jedničku a ať spolu komunikujeme jedničkově (autorka: Terezka Valášková, spojka Labyrintu)

FOTODOKUMENTACE aneb VSTÁVÁNÍ Z POPELA VĚDĚNÍ

Foto první

Hledání pramenů (autor Ondřej Hník)

Foto druhé

Zdání prvního vítězství (autor Ondřej Hník)

Foto třetí

http://zpravy.idnes.cz/foto.aspx?r=domaci&c=A150203_165109_domaci_zt&foto=ZT590778_192616_5466324.jpg

Po přednášce (Faktické vítězství?)